Předsíň je pro laminátovou podlahu nejnáročnější místo v bytě. Střídá se tu vlhko od bot, písek zvenčí a časté přecházení, takže se tu každá chyba při pokládce projeví dřív než v obývacím pokoji. Rozhoduje především příprava podkladu. Beton musí být vyzrálý a suchý, orientačně pod dvě procenta vlhkosti, jinak začne podlaha bobtnat už v prvním topném období. Nerovnosti vyrovnejte samonivelační stěrkou, tolerance u laminátu je kolem dvou milimetrů na dva metry. Mezi stěnou a podlahou nechte dilatační spáru asi deset milimetrů, kterou později zakryje sokl. Právě tuhle mezeru lidé nejčastěji vynechávají a pak se diví, že desky na konci místnosti vystupují nahoru.

Pod laminát patří kvalitní podložka odpovídající typu zámku. U tenkých desek do osmi milimetrů volte podložku s vyšším tepelným odporem, u silnějších stačí běžná pěnová vrstva. Fólii jako parozábranu použijte jen na betonový podklad, na dřevěný se nehodí, protože by pod ní kondenzovala vlhkost. Desky pokládejte ve směru delší strany místnosti, ideálně kolmo na okno, aby spáry tolik nevynikly. Řady posouvejte o třetinu délky desky, nikdy nedělejte křížové spoje na jednom místě. Zámky do sebe zacvakněte bez rázů, poklepávejte přes dorazový špalík, ne přímo paličkou. Zvláštní pozornost věnujte prahu a místu u dveří, kde se podlaha láme a kde vzniká největší tlak na spoje. Právě tady se vyplatí nastudovat, jak se chová laminát a voda u vchodu, protože většina reklamací vzniká přesně v tomto bodě.

U vstupních dveří počítejte s tím, že se sem nanosí voda i sníh. Předložka před dveřmi není kosmetika, ale ochrana celé podlahy. Pokud je to možné, ukončete laminát u prahu přechodovým profilem a dál už položte dlažbu, která vlhkost snese. Dilatační spáru u zdi nechte volnou i po montáži soklu, jinak podlaha nemá kam pracovat. Vytápění v předsíni držte stabilní, prudké výkyvy teplot dělají laminátu největší problémy. Při dodržení těchto zásad vydrží podlaha bez viditelných deformací deset i patnáct let.