Roztápění v kamnech vypadá jednoduše, dokud člověk nestráví hodinu marným pokusem o zapálení vlhkého dřeva. Většina problémů nevzniká kvůli špatným kamnům, ale kvůli špatnému postupu. Klíčové je pochopit, že oheň nepotřebuje velké množství paliva, ale správně připravené palivo a dostatek vzduchu v první fázi. Kdo to pochopí, ušetří nejen dřevo, ale i nervy a čas.

Základem je suché dřevo. Vlhkost by měla být pod dvaceti procenty, ideálně kolem patnácti. Měkké dřevo, jako je smrk, borovice nebo lípa, se hodí právě pro podpal, protože hoří rychle a rychle vytvoří dostatečnou teplotu pro přiložení tvrdšího paliva. Pokud si nejste jistí, jaké dřevo zvolit a jak ho správně naštípat, na sumiservis.cz najdete přehledné rady k měkkému dřevu pro podpal, které vám pomohou vyhnout se zbytečným chybám. Na dně topeniště by měla být vrstva menších polen, na ní pak několik tenčích třísek a nakonec papír nebo pevný podpalovač. Dřevo se skládá volně, nikdy natěsno, aby mezi jednotlivými kusy mohl proudit vzduch.

Zapálení je moment, kdy většina lidí dělá chybu. Přikládají příliš mnoho paliva najednou a doufají, že se oheň chytí. Opak je pravdou. Příliš mnoho dřeva udusí plamen, protože vzduch se nedostane ke všem kusům. Méně znamená více: stačí malý plamen, který postupně roste. Nejdříve nechte hořet jen tenké třísky, poté přiložte dvě až tři menší polena a teprve když se vytvoří stabilní žhavé uhlíky, přidejte větší kusy. Regulátor vzduchu nechte zpočátku otevřený naplno, později ho přivřete podle potřeby.

Trpělivost při roztápění se vyplatí víc než jakákoli technika. Když oheň hoří pomalu a rovnoměrně, kamna se zahřejí postupně a déle drží teplotu. Naopak prudké přikládání velkého množství dřeva vede k přehřátí, kouři a usazeninám v komíně. Méně dřeva, více vzduchu a správné pořadí vrstev – to je postup, který funguje spolehlivě v každém počasí.