Starý byt má své kouzlo, ale také své záludnosti. Když se pustíte do montáže kuchyňské linky, první věc, kterou zjistíte, je, že zdi nejsou rovné, rohy nejsou pravé a podlaha má spád, o kterém jste neměli tušení. Právě tyto odchylky dokážou potrápit i zkušeného kutila. Než začnete vrtačkou dělat první díry, vyplatí se strávit hodinu měřením a plánováním. Zjistěte, kde jsou největší nerovnosti, jak moc se liší šířka místnosti v různých výškách a jestli je podlaha vodorovná. Bez těchto informací budete později jen těžko vysvětlovat, proč jsou dvířka nakřivo a deska nedoléhá.

Největší problém bývá v rozích. Staré domy mají často tlusté omítky, které se v rozích různě vlní, a tak se vám stane, že skříňka na jedné straně doléhá a na druhé zívá několik centimetrů. Pokud se s tímto jevem potýkáte, stojí za to podívat se na řešení, která se osvědčila při rekonstrukcích – třeba na postupy, jak si poradit s křivými rohy starého domu. Často pomůže vyrovnávací lišta nebo distanční podložky, které vzniklou mezeru zakryjí a zároveň nechají linku pevně stát. Důležité je neřezat do zdi, ale přizpůsobit skříňky realitě.

Samotná montáž pak probíhá v několika krocích. Nejprve si na zdi vyznačte vodorovnou linii pomocí laseru nebo vodováhy, i když to znamená, že nebude kopírovat podlahu ani strop. Podle této linie připevněte nosné lišty a teprve pak na ně zavěšujte skříňky. U starých zdí zapomeňte na hmoždinky do sádrokartonu, tady je potřeba pořádná chemická kotva nebo najít cihlu pod omítkou. Spáry mezi linkou a zdí nakonec uzavřete silikonem nebo plastovým profilem, který nerovnosti schová.

Výsledek nemusí být dokonale rovný jako v novostavbě, ale může vypadat skvěle. Stačí přiznat, že starý dům má svou historii a že dokonalá rovina tu nikdy nebude. Když budete trpěliví a místo silového řešení zvolíte chytré vyrovnávací prvky, získáte kuchyň, která funguje a zároveň respektuje charakter prostoru. A to je nakonec víc než dokonalá geometrie.